Belgie: neočekávaná cesta

Tak jako někdy plánuji svoje cesty dlouhou dobu dopředu, což se týká  zejména mých námořních dobrodružství, tak se někdy stane, že se všechno semele tak hrozně rychle, až člověk nestačí koukat. Právě takhle nějak se zrodila naše myšlenka na výlet do Belgie. Od vůbec prvního nápadu, kdy se nám Láďa svěřil, že je nyní na čas pracovně v Oudenaarde a zda bychom se nechtěli nějaký víkend zastavit, do zabookovaní letenek neuplynul ani den. A nám už pak nezbývalo než se těšit na trip do země která pro mě byla dlouho přehlíženým kouskem světa o kterém jsem toho příliš neznal - bylo na čase to napravit .... a taky na chvilku vypadnout užít si život!

Čtvrtek 28.1.

Odpoledne trávím ještě ve stresu v práci, do poslední chvíle netuším, zda stíhám odlet. Německá návštěva z managementu ještě v půl třetí sedí v kanclu a k odchodu se nemá. Já dobře vím, že pokud do tří nevypadnu, budu mít problémy. Zvažuji jak to udělat, abych mohl za včas vypadnout, když se pár minut před třetí za šéfy zavřou dveře. Beru čáru o bezpečnostní dvě minuty po nich, už hluboko v dopaminovém rauši, který si někdo může plést s cestovní horečkou.

Do Bratislavy na letiště dorážíme nakonec s hodinovým předstihem. Díky online-checku máme dost času na to, zakoupit v duty free zóně nějaké plzeňské hrnky a pěkně v sedě vyčkávat čas odletu k čemuž nám Ondřej vypráví historky o lidech, kteří přežili pád letadla. Chvilku před devátou večerní se naše sedm tři sedmička konečně odlepí od runwaye aby s sebou o necelé dvě hodiny později nepřiměřeně tvrdě pleskla o bezmála tisíc kilometrů dále, konkrétně na poeticky zvaném místě Aéroport de Charleroi-Bruxelles. Tady nás už vyzvedává náš kamarád a hostitel Láďa a po osvětlených belgických dálnicích se konečně pár minut po půlnoci dostáváme do Oudenaarde, potkáváme se s druhou částí naší party, která mezitím dorazila z Prahy autem. Plácání po zádech vystřídá ťukání půllitrů, první večerní párty však pod ničivou tíhou absolvovaných kilometrů v různých dopravních prostředcích brzy skončí a já pak zanedlouho, kvůli nedostatku měkých lůžek, sním na ledové podlaze bezejmenného belgického bytu svoje sny o tom jak zase cestuji s tou skvělou partou. Určitě jsem spal s úsměvem na tváři, protože jsem byl skutečně šťastný.

Náš "prcek" od Ryanairu

Zámeček v centru Oudenaarde

Pátek 29.1.

Budím se s pocitem, jako bych strávil noc zašprajcovanej v nějaké skalní průrvě. Pomalu, hodně pomalu, se sbírám z podlahy a tak nějak si odevzdaně říkám, že další noc vezmu za vděk tou matrací z horního patra, která bohužel z jedné strany budí dojem, že se do ní v minulosti vsáklo několik mrtvých lidí. Po rychlé snídani dáváme krátký briefing a vyrážíme poznávat krásy východních Flander - konkrétně město Gent.

Tehdy jsem to ještě netušil, ale tohle město pro mě nakonec bude tím nejhezčím co jsem v Belgii viděl. Dnes dvouset tisíchový Gent (ve vlámštině čtený jako Chent) je skutečně jedno z nejkrásnějších míst jaké jsem kdy navštívil. Ve středověku zde žilo dokonce více lidí než v Londýně, což by ještě nemuselo nic znamenat, nebýt faktu, že se zde dochovalo opravdu velké množství původních staveb které se tu dají obdivovat. A když se potom procházíš těmito úzkými uličkami v pátek dopoledne, když jsou místní lidé v práci a turisté sem dorazí nejdříve za tři měsíce, až se trošku oteplí, tak můžeš v klidu naslouchat příběhům, které tyto zdi bez přestání vyprávějí už po osm set let. Na okamžik jako by jsi v některém z těch maličkých okének zahlédl zadumaný pohled alchymisty, co se s hlavou skloněnou nad knihou pokouší pochopit zákonitosti, které budou ještě dlouhá léta zastřena tajemstvím. Auta zde mají zákaz a tak s trochou představivosti uslyšíš jak o kamennou silnici klapou kopyta ardenských chladnokrevníků a sám sebe tak na chvilku oklameš a uvěříš, že jsi právě na cestě časem do středověku!

Gent a jeho kouzlo

Všudypřítomná kola

Jednou z typických věcí pro Belgii jsou hranolky, o kterých se málo ví, že právě zde mají svůj původ. Není tedy náhodou, že zde taky drží světové prvenství v jejich konzumaci na hlavu, která třikrát převyšuje Američany a každý průměrný Belgičan tak ročně spořádá okolo 75 kilogramů této dobroty. Koupit si je zde můžete snad na každém kroku v maličkých faasfoodech s nápisem frituur - volně přeloženo z jejich podivného jazyka je to něco jako "hranolkárna". Rád bych zdůraznil, že za poměrně lidovou cenu tří éček zde dostanete skutečně obrovskou porci, s kterou mají problémy i dva lidé. Navíc když si euro připlatíte, můžete si vybrat z nespočtu druhů omáček, mezi kterými je však nejprodávanější místní majonéza - a je jí opravdu hodně, jak by řekl Vincent Vega: "Na vlastní oči jsem viděl, jak to v tý sračce topěj!"

Po obědě se auty přesouváme do necelých padesát kilometrů vzdálených Antverp. Zde je k vidění podobně středověký look jako v Gentu, avšak možná proto, že jsou Antverpy mnohem větší tak zde nějak postrádám ten pravý genius loci. Ulice jsou zde široké, narvané obchody obyčejných značek, jaké jsou k vidění v Brně na Masaryčce a zástupy spěchajících domorodců na pohodě taky nepřidají. Je taky dost pravděpodobné, že hodně z budov padlo za oběť válce, kdy se fašistické Německo snažilo zničit místní přístav raketami V-2, z nichž velká spousta devastovala právě městské ulice.

Antverpy, Grote Markt

Katedrála v noci

Rozhodně však nechci tvrdit, že toto město diamantů nestojí za vidění. Samotnému centru dominuje monumentální gotická katedrála zasvěcená panně Marii, která je skutečně dech beroucí a to ať už za dne, kdy se její 123 metrů vysoká bílá věž tyčí k nebesům a strhává na sebe veškerou pozornost unavených cestovatelů nebo za soumraku, kdy je nádherně osvětlena a svým oranžovým převlekem tak krásně dokresluje celou atmosféru centra. Za vidění taky určitě stojí nedaleké náměstí Grote Markt, jehož okraje lemují vznešené cechovní domy pocházející ze 16 století.

Když Antverpy padly do náruče tmy, rozhodli jsme se občerstvit v některé z místních pivnic. Další typickou věcí je totiž pro Belgii vaření piva - což je pro nás vskutku blízké téma. Prvenství v konzumaci tohoto moku samozřejmě drží Češi, nicméně Belgičané se mohou pochlubit jinými trumfy. Zatímco u nás je hluboce zakořeněné vaření pouze jednoho druhu piva - spodně kvašeného světlého, v Belgii je nepočítaně pivovarů, které produkují přes 160 druhů piv, z nichž každé má svůj jedinečný charakter a způsob servírovaní. V pivnici Genius přímo na zmíněném náměstí Grote Markt tak ochutnáváme točenou Flanderskou IPU, a pak, už s debilním úsměvem na tváři, hned další ....

Zpět do Oudenaarde se dostáváme až pozdě po večerníčku. Jedna část týmu se rozhodla ukuchtit večeři na bytě, my ostatní vyrážíme ochutnat nějaké místní speciality do pubu. Zkoušíme nějaké krokety vyrobené z pomletých mořských potvor, kterých se však moc nenajíme a tak uklidňuji svůj hladový krk prime size hamburgerem. Následná návštěva diskotéky poskytuje příjemné překvapení v podobě volného vstupu. O místních holkách nám Láďa netvrdil nic hezkého, nicméně ve víru večera se jeho hodnocení ukázalo jako liché.

Sobota 30.1.

Počasí nám bohužel nepřeje a tak jsme nuceni celé dopoledne strávit na bytě. Rozhodujeme se pro sledování amerického snímku "V Brugách" s tím, že se tam na večer vypravíme. Pokud je snad mezi váženými čtenáři blogu někdo, kdo ten film nezná, tak mě nezbývá než ho vřele doporučit.

Když konečně mezi mraky vykoukne sluníčko sedáme do aut a vyrážíme do pobřežního městečka Oostende, kde zaparkujeme nedaleko centra v podzemních garážích, odkud to je jenom pár metrů na břeh severního moře. Tady jsem prožil vskutku mystickou chvilku, nicméně před jejím popisem se cítím povinován varovat, tak pokud jsi přežraný patosu z laciných televizních pořadů, následující kurzívu přeskoč:

Stojím sám na široké vydlážděné ulici, kolem se tyčí mnohapatrové domy a přede mnou se rozprostírá asi sto metrů dlouhá cesta do mírného kopce, za kterou by člověk v normálním městě čekal další domy. Ne však tady. Na konci cesty není nic. Jako by jsi střed města ustřihnul těsně za nízkým zábradlím. Kolem uší mi vítr zpívá tu melodii kterou jsem okamžitě poznal a mám tolik rád. Melodii jejíž tóny v sobě ukrývají tajemství nekonečných mořských dálek. Už tu není žádná parta, žádní lidé, nic není důležité. V hlavě vnímám jenom vítr a těch posledních pár metrů co mě dělí od zábradlí.  Nejprve jdu docela pomalu, s přibývajícími metry však postupně zrychluji. Nedaleko zábradlí už běžím. Srdce vytrvale žene moji slanou krev až do okamžiku, kdy konečně spatřím co je za zábradlím. Do okamžiku kdy spatřím oceán!
Nekonečně obrovský, rozbouřený silnou brízou jež žene jeho divoké vlny k pobřeží, aby se zde roztříštili a v oblaku bílé tříště zkropily písek a toho který brzy přijde.
Zábradlí v běhu přeskakuji. Dopadám do měkkého písku. K vodě zbývá asi padesát metrů, boty se boří do nafoukaných dun a tak je zahazuji. Běžím. Zbaven všeho co se ještě před chvílí zdálo důležité běžím vstříc moři, vstříc vlnám, vstříc tomu co mě tak fascinuje a co miluji ... a u toho cítím, že skutečně žiji!

Ondřej na pobřeží

Uctívání nalezeného kokosu :D večer byl k večeři - známky zákeřné tropické choroby zatím negativní!

Na pobřeží jsme pak strávili ještě alespoň hodinu, on to je totiž vskutku úchvatný pohled i pro duše mořem nepolíbené. Nakonec však stejně přišel čas a my pokračovali dále. Po obědě v místní kavárně (ano v Belgické kavárně se dá běžně najíst), míříme kus za město okouknout Hitlerův Atlantický val, který je však k naší smůle obehnán plotem s ostnatým drátem a uzavřen.

Další zastávkou v našem putování bude neméně krásné místo, a sice již zmíněné Brugy. Ty jsou jedním z největších lákadel Západních Flander a ročně je navštíví přes milion turistů. I proto jsem rád, že se zde nacházíme za klidného večera mimo sezonu, kdy jsou středověké ulice krásně nasvíceny a něžný půvab této perly Belgie, která se svoji krásou dost možná tomu Gentu vyrovná, tak může naplno vyniknout. Několik hodin se touláme ulicemi, já se snažím poprat s umělým osvětlením a pořídit nějaké ucházející fotky, ostatní uchváceni pohádkovým prostředím úplně ztrácejí pojem o čase. Při procházce zavadíme o poměrně profláklé filozofické téma a probíráme jaké by to bylo mít neomezené finanční prostředky Všichni se nakonec vlastně shodujeme na tom, že by se nic nezměnilo - pořád bychom chtěli být dnes večer s přáteli v ulicích Brug a užívat si to. Zpět do Oudenaarde se dostáváme až skoro v noci abychom se vyspali a strávili neděli cestováním zpět domů.

Věž Belfried

U chrámu boží krve

Ještě před pár dny jsem si o Belgii myslel, že je to malá nezajímavá země, kde stojí za vidění tak možná atomium a socha čůrajícího chlapečka. Teď už vím, že skutečnou krásu ukrývá tato země i jinde. Pokud se čtenáři, potenciální cestovateli, rozhoduješ kam vyrazit na výlet, mohu Flandry jedině doporučit - věřím, že budeš tou krásou unešen jako já. Nezapomeň však na jednu důležitou věc, kterou tak hezky zformuloval ještě před odjezdem Honza: "Není zase tak důležité kde jsi, ale s kým jsi. A pokud jsi obklopen opravdu dobrými přáteli nic víc už nepotřebuješ." Takže bych jen chtěl, bez dalších slov okolo, říct, že si toho nesmírně vážím a jsem za to rád. Kéž by měl každý takové štěstí.

Někdy příště, ať už na cestě, nebo někde jinde - ahoy!