Krásně malovaná kulatá věž jež se tyčí nad líně se pohybujícími meandry řeky Vltavy v Českém Krumlově. Rozmanitá podloubí na náměstí v Telči co Vás vrátí o sto let zpět. Majestátní chrám svaté Barbory v Kutné Hoře nebo v pravdě světové město, živoucí srdce Evropy - stověžatá Praha - to jsou všechno jsou místa takříkajíc u nás, kam se zcela jistě stojí za to vypravit na výlet.
Jenže my jsme řekli s Evičkou NE! Vzhůru do Ostravy!
Bordel, saze, baník, chátrající průmyslové čtvrti kam až oko dohlédne a přesto to byl jeden z nejlepších výletů, který jsem tady v Česku zažil! Z Brnečka vlakem dvě hodiny na sever a
zrazu sa začlo stmivat - ač bylo sotva devět hodin. Nevím, jestli to tam je tak vždycky, každopádně ten den, kdy v Brně prý bylo jasno, jsme slunko v Ostravě vážně nespatřili.
Na rozkopaném vlakovém nádraží jsme se takticky vyhnuli skupinkám menšin, skočili do modré
tramvajky a přes centrum zamířili do bývalých železáren Dolní oblast Vítkovice. Správnou cestu nám ukazovala stále houstnoucí síť rezivějícího potrubí, jež kdysi sloužilo k vedení vysokopecního plynu.
Naší první zastávkou v areálu bylo interaktivní technické muzeum, kde si může každý většinu exponátů na vlastní kůži vyzkoušet. Chvílema mně to přišlo jako opakování na zkoušku ze strojírenské technologie - což rozhodně neříkám ve špatném slova smyslu. I když Evču to asi moc nebralo - zkrátka když víte jak funguje takový konvertor tak to prostě víte a když ne tak vám ani zmenšenej model nepomůže!
Naší další zastávkou byla vysoká pec. Obrovská stavba tyčící se do více než šedesátimetrové výšky, kde se kdysi vyrábělo železo. Tady si už dovolím tvrdit, že tato atrak
ce zaujme i duše takzvaně nestrojařské. Pokud člověka nefascinuje ten postup výroby a zpracování surového kovu, pak to bude pohled ze samotného vrcholu pece na celou průmyslovou Ostravu, který rozhodně stojí za to!
Za třešničku na dortu bych však označil výlet do Landek Parku. V údolíčku pod jakousi horou se tyčí věž dolu Eduarda Urxe, který byl po svém vytěžení přestavěn na muzeum hornictví. Za směšný peníz tu sfáráte důlním výtahem do jedné z šachet, kudy vás provede havíř v penzi. Nedá se to srovnávat s normálním muzeem. Ten pán na kterým bylo skutečně poznat, že strávil celý život v podzemí nám přes hodinu vyprávěl o jeho řemesle tak, že jsem se ani chvilku nenudil. Nakonec v celém dole zhasnul světla, pustil těžební mašinu a dal nám tak ochutnat pocit, jež byl po mnoho let jeho denním chlebem. Další část muzea o důlním záchranářství byla neméně zajímavá. Myslím, že tohle jinde než na Ostravsku nejde zažít - havíři mají můj respekt!
Když jsme večer odjížděli znavení vlakem domů, zhruba u Hranic jsme zase viděli slunko. Jenže i bez něj to byl, jak už jsem psal výše, jeden z nejlepších výletů, které jsem tady v Česku zažil a Ostravu tak můžu všem jedině doporučit.
 |
| Těžební věž jednoho z mnoha dolů |
 |
| Chátrající dolní oblast Vítkovice |
