Captain's cup 2015

Pokud jsi pravidelný čtenář tohoto blogu, jistě víš, že jednou z mých největších, troufám si říct, že i životních, vášní je jachting. Technicky popsáno je to princip, kdy se za pomoci větru pohybuješ na plavidle po vodě zamýšleným směrem. Nicméně tento, a myslím, že ani žádný jiný popis nestačí k tomu, aby jsi věděl co cítím, když na moři skutečně jsem. Tak jako tak, se v následujících řádcích pokusím zprostředkovat zážitky z mého prozatím posledního jachtařského dobrodružství.

Původní nápad zúčastnit se nějaké regaty, což je vlastně závod lodí, jsem měl v hlavě už před více než rokem a nakonec se mi ho podařilo zrealizovat hlavně díky Hvíždimu, jež nás oba dva dostal do posádky ke zkušenému kapitánovi Kaulimu. Že závody jsou něco jiného, než dovolená na jachtě, i když i ta může dát někdy pořádně zabrat, jsme měli teprve poznat.

Aquarius na Malém Drveniku - našem oblíbeném stanovišti

Oběd co si právě ulovil místní rybář

Oficiální název události zněl 14. kapitánská regata a soutěžilo se ve dvou kategoriích. Tu první zastupovalo osmnáct posádek na lodích Bavaria 37 a druhou, tu prestižnější, kam jsme se dostali i my, především díky dřívějším úspěchům kapitána Kauliho, tvořilo dvacet posádek na lodích First 35 Beneteau. 

Samotný závod se skládal z pěti, více méně celodenních rozjížděk, v oblasti okolo ostrovů Šolta, Vis, Brač a Hvar. Už v prvních dnech, kdy foukalo "výletních" šest-sedm uzlů, jsem poznal první rozdíly mezi dovolenou a závodem. Zatímco na při dovči se večer sesednete k pivku a přemýšlíte nad trasou pro další den a potom v podpalubí s odpichovátkem na mapě řešíte ideální trasu a kurzy takzvaně postaru, za což jsem mnohdy rád, že si můžu od počítačů, a techniky vůbec, odpočinout, pro takový závod je dnes nutností wifi modul , kde můžeš jednak sledovat pohyby ostatních lodí, porovnávat náskoky a ztráty, ale hlavně využíváš mobilní navigační aplikace, které berou v úvahu aktuální snosy větrem a další věci, jež jsou zkrátka v tomto souboji, kde můžou rozhodovat minuty, nepostradatelné.

Večery jsem trávil převážně s Hvíždim a Martěm tím způsobem, že jsme vzali foťáky a vyrazili prozkoumávat ten přístav, kde jsme právě kotvili a to tak dlouho dokud nám světlo přálo. Poté jsme zpravidla našli nějakou přístavní krčmu s příjemnou obsluhou, kde jsme nad pivkem rozebírali nejen taktiku ale i ty další věci co kámoši nad pivkem probírají :)

přístav v Maslinici - vyvázáni v balíků ve čtveřici s ostatními firsty

Přístav Maslinica na Šoltě - místo kde regata startovala a končila

Startovní pole

Další, podle mého názoru důležitější, rozdíly mezi dovolenou a závodem jsme měli poznat v druhé polovině týdne. Už když jsme ve středu ráno opouštěli přístav na Visu, kde mimochodem dělá v malé zapadlé samošce děvče co by mohlo z fleku fotit pro victoria's secret, jsme tušili, že nás čeká trošku tvrdší pojachtěníčko. Ostrou stoupačku proti větru s mokrou palubou jsme si vyloženě užívali, avšak pouze do té doby, než se ozvala rána jako z děla. Kiking, jedno z mnoha lan na palubě, nevydrželo tah a prasklo. Napnuté ráhno skočilo rázem o půl metru výš, což je naštěstí ještě ten bezpečnější směr, ale i v té chvíli si uvědomíš co se může všechno pos.... 

Tůča - po Kaulim nejzkušenější námořník na palubě se ihned pustil do opravy a my tak mohli pokračovat v závodě jen s mírnou ztrátou. Trasa středeční etapy vedla z Visu na jižní cíp ostrova Svatý Klement, odkud pokračovala tryskou podél západního pobřeží Hvaru k takzvaným Splitským vratům - kde byl cíl. A právě na severním cípu Hvaru nás potkala zřejmě největší krize. Průlivem, cestou na sever jsme pluli na zadoboční vítr s vytaženým spinakrem - což je označení pro plachtu s obrovskou plochou, která tvarem připomíná balon a je určena primárně pro plavbu právě na "zaďák". Problémy nastali ve chvíli kdy jsme dosáhli severního cípu Hvaru a přestali být z moře chráněni před silnými, místy až třiceti uzlovými, poryvy větru jež se k nám přihnal po hladině jako ti jezdci z apokalypsy. 

Kauli za kormidlem vydal povel stáhnout spinakr. Kluci na návětrných otěžích se jej pokusili vyvlát a já s Tůčou na přídi se snažil to prokletý plátno stáhnout za zadní lík a narvat do příďové kajuty. Ovšem jen do té chvíle než se plachta naplnila poryvem z boku a málem, kdybych ji pustil o zlomek vteřiny později, mě vytáhla přes palubu. Zhruba v té chvíli se ozval řev z kokpitu, kdy se Mírovy už nepodařilo udržet závětrné otěže a ty tak dostaly volnost pohybu a napjaly plachtu na pravoboku takzvaně do plných. Obrovská plocha spinakru položila celou loď stěžněm na hladinu. Do kokpitu se nahrnula voda a začal ten správnej stres. Já stál na stěžni, z boku rovnoběžně s vodou, a říkal jsem si - né zrovna vybraným slovníkem, co budeme jako dělat? Vždy, když se snažil kýl dostat loď do správné polohy, stěžněm nahoru, spinakr obratem nabíral vzduch a naše loď jménem Aquarius, se opět ponořila do vln. Nakonec dal Kauli povel odpálit návětrné otěže úplně z lodi a spinakr konečně nadobro vyvlál. Vidím to jako tehdy, kdy plachta letí z vrcholu stěžně a se čtveřící mokrých, pětadvaceti metrových lan na konci opatřených ocelovými karabinami, mrská  ve větru sem a tam jako by to byly stužky na mávátku pro děti. Nakonec jsme jej přeci dostali na palubu, všichni rádi, že se nikomu nic nestalo.  Na závěr tohoto nepodařeného manévru snad jen zbývá dodat, že jsme utopili lana za čtyři sta eur - to je ovšem pořád nic oproti tomu, kdyby se někomu něco stalo. Nezdá se to,ale stačilo aby někdo nechal nohu v otěžích, nebo ho vzalo ráhno nebo některé z lan s karabinou na konci, přes hlavu. 

Tůča kontrolující trim hlavní plachty

let se spinakrem 

Středeční etapu jsme dojeli 19. z dvaceti a v dalších dnech jsme ke spinkaru přistupovali už se sakra respektem. Konečné umístění, i když si myslím, že jsme do toho dali vše co šlo, bylo 18. místo. Na začátku, jsem si myslel, že ten oheň a zápal v nás bude stačit na bednu, ale zkušenosti námořníků co mají na moři napluto více mil, než já nachodil po souši, ty prostě nenahradíš. Tak třeba někdy příště, jestli nám Poseidon dopřeje víc štěstí. Tu další plavbu bych si ale rád vychutnal na té bezpečnější, dovolenkové, straně.