Stránky

úterý 26. srpna 2014

Pod hladinou

Nejprve se Ti zrychlí dech, to je normální fyziologická reakce, díky které se tělo vyrovnává s chladem. V té chvíli je třeba si uvědomit co se chystá a hlavně zachovat klid. Nebude to už trvat dlouho co opustíš svět tak jak ho zná většina lidí a přejdeš do nové dimenze, kde ačkoliv barvy postupně vyblednou a ztratí se, ty jako člověk budeš moci létat. Projdeš tou tenkou hranicí do světa pod hladinou.

Nacvičeným pohybem vypustíš vzduch z vesty, kterou lidé jako ty nazývají jacket a pod tíhou opasku, ke kterému jsi před malou chvílí přidělal olověné závaží začneš klesat. Voda Tě obklopí. Když budeš hluboko tři metry, tak stále patrně uvidíš hladinu - jenomže ta se bude dál vzdalovat. V uších začneš cítit sílící tlak. Je nejvyšší čas jej vyrovnat - už dávno tohle děláš automaticky. Když budeš hluboko nějakých osm metrů, hladinu už zřejmě nespatříš. Všude, kam oko dohlédne bude voda, nekonečná modrozelená záclona skrývající nový svět. Dýchat budeš pomalu a s rozvahou. Plicní automatika Ti vždy naservíruje vzduch tak, aby se dýchal pohodlně a s lehkostí. Budeš pozorovat bubliny jak líně stoupají vzhůru k bledému světlu tam někde nahoře, zatímco se budeš dál propadat do stále temnější hlubiny.

Potom to příjde - spatříš dno. Kamenitou poušť sem tam ozdobenou trsem něčeho co bychom ve světě nahoře nazvali trávou. S chladnou hlavou vyrovnáš vztlak v jacketu a svoje klesání zastavíš zhruba metr nad zemí. Nyní přichází další důležitá část. Protože nikdy nejsi tady dole sám, máš tu svého Budyho - kamaráda, s kterým jsi se za tímto dobrodružstvím vydal. Člověka, který Ti pomůže vymotat se ze zapomenutého rybářského vlasce, když se do něj nešikovně zapleteš, ale taky člověka, který Ti jednoho dne může zachránit život tím, že se podělí o svůj vlastní vzduch, když Tobě přístroj selže.  Domluvenými signály si vyměníte informace a domluvíte se na dalším postupu.

V této chvíli sis již zvykl na to že jsi jinde. Na to, že můžeš plout tímto světem s takovou lehkostí, s jakou se v normálním světě prohánějí ptáci po obloze. Klidnými tempy proplouváš nad dnem, které se z kamenité pouště změní v zarostlou bažinu plnou života. Pozoruješ hejna malých okounů prohánějících se ve větvičkách vodních rostlin. Sem tam zahlédneš i jejich odrostlejší druhy, kteří se připlavou se zájmem podívat, kdo se odhodlal navštívit jejich říši. Vznášíš se dál a užíváš si ten pocit svobody, který nad hladinou zkrátka zažít nemůžeš. Doplaveš ke skále, kde ve výklenku spatříš královnu místního jezera. Majestátní, bezmála metr dlouhou štiku. Nebojí se Tě, nemá proč. S ledovým klidem pozoruje tvoje počínání. Nechá Tě přiblížit skoro na dosah, aby jsi mohl tiše obdivovat její krásu a až, když ji to přestane bavit, pomalu odpluje někam, kde bude mít více klidu. 

Svět pod hladinou je nádherný. Vše, včetně rostlin, se tu pohybuje v nekonečném tanci, v rytmu který udává samotná voda. A ty jsi na malou chvíli jeho součástí. Proplouváš parketem stejně ladně jako by jsi sem patřil, jako by Tě k tomu příroda stvořila. Jenomže chvíle kdy ručička manometru klesne na kritickou hodnotu se dříve či později stejně přiblíží. Potom budeš muset zamířit zase zpět, do světa plného hluku a starostí. Jenomže, i když z vody vylezeš, budeš bohatší o vzpomínky, které většina lidí nebude mít nikdy, za celý život! A ještě než si sundáš neopren, budeš se těšit na to, až se tam dolů vydáš zase!

Senecké jezero Guláška - foceno od modrého domečku

Opasek s olověným závažím a krabička s potápěčskou maskou

Senecké jezero Guláška - foceno z východní strany

Žádné komentáře:

Okomentovat