Stránky

pondělí 16. června 2014

Vlčí mák

Vždy záleží na úhlu pohledu. Stejně tak jako lze krásnými slovy popsat letící bombardér, lze řečí o protivných trnech zakalit půvab růže. A právě tak existuje druhý pohled na všechny věci v našem životě.

Když jezdím každý všední den do práce kolem pole s ječmenem, sotva si všimnu toho, jakou krásu může ukrývat. V té chvíli bych, kdybych tyto znalosti samozřejmě měl a nemusel je lovit na wikipedii, popsal vlčí mák, pokud bych si jeho květů v záplavě ječmene vůbec všimnul, jako jednoletou rostlinu se slabě větvenou lodyhou a červeným květem [tečka].

Když se ale den vydaří, a já se vracím domů až při západu slunce, najednou se v nudných lánech obilí objeví červené, jako drahé kameny zářící květy, jež jsou rozprostřeny tak náhodně a zároveň pečlivě promyšleně, že vytvářejí ostrůvky rudé stejně jako červánky líně si plující po stále temnější obloze. V té chvíli vidím najedou mnohem víc. A právě to jsou ty chvíle, kdy je nejlepší vzít foťák a pokusit se zachytit něco z té krásy …


V posledních dnech se mi navíc poštěstilo fotit s nějakýma živýma lidma (ne, že bych normálně fotil mrtvý lidi, spíš jsem zatím moc nefotil lidi obecně) což má hned dvě, vlastně tři výhody. Jednak tím získám nějaký zkušenosti, a jednak tím udělám radost dvěma lidem – totiž mně a i těm foceným lidem. Navíc je to i větší zábava (pokud už nefotíte dvě hodiny na přímým slunku a ta focená zrovna není čerstvá, ale už skutečně unavená, nevěsta, co se peče ve svatebních šatech)







Žádné komentáře:

Okomentovat