Stejně jako každé září, i letos jsem se vypravil do Chorvatska brázdit místní vody na palubě plachetnice. A stejně jako vždy, i letos to bylo neopakovatelné a úžasné. Myslím, že stejně nedokáži popsat pocity, které zažívám, když šalupa hnána větrem uhání po mořské hladině a s každou vlnou, kterou přídí rozkrojí, se přibližuje k dobrodružství, které čeká za obzorem anebo ještě dál. Přesto jsem se rozhodl napsat tento příspěvek - a to nejen proto, abych si mohl tu letošní plavbu připomínat, kdykoliv se mi po moři zase zasteskne, ale i proto, aby si každý, ať už můj kamarád, známý nebo cizí internetový zbloudilec mohl přivonět ke slané vůni jachtingu a třeba se někdy i odhodlal opustit sice bezpečné, avšak někdy až příliš nudné a frustrující břehy suchozemského života.
Naše pouť začala v chorvatské marině Dalmacia ležící v městečku Sukošan nedaleko Zadaru. Již jsem odtud vyplouval několikrát, a proto jsem věděl, do čeho jdeme. Už když jsme přijížděli a já oknem auta spatřil první stěžně tyčící se ke sluncem zalité obloze, dostavila se mírná euforie z očekávání věcí nadcházejících. Ještě toho večera jsme naši šestatřiceti-stopou plachetnici typu vektor 361 jménem Krk vybavili moravskou vlajkou a připravili na vyplutí.
Hned ráno jsme se pak vydali na cestu. V rámci tréninku na skippera mě kapitán Laďa nechal kormidlovat a koordinovat ostatní při práci od samého začátku. Své první opuštění bezpečného přístavu mám tedy už za sebou.
 |
| el kapitano Laďa vyvěšuje vlajku na zadní stěh |
 |
| crew 2013 |
Počasí přálo od prvního dne. Hned za Sukošanem jsme mohli rozbalit kapesníky a stoupat proti větru severním směrem. Část posádky, jež byla na moři poprvé, si tak mohla vyzkoušet práci s lany a kormidlem při ideálních podmínkách. První noc jsme přenocovali u ostrova Pag. Nutno říci, že mě oblast okolo vesničky Smokvica příjemně překvapila svojí krásou a útulností, neboť jinak je ostrov Pag holá a nezajímavá skalnatá pláň.
 |
| Krk odpočívá na bójce |
 |
| zátoka u vesničky Smokvica |
Druhý den bylo v plánu pokoření největší chorvatské výzvy. A sice proplutí obávaným Velebitským kanálem. Ten je známý především díky ukrutně silným bórám (druh větru), jež zde padají po úpatí hor a dosahují síly vichřice. Počasí se ovšem zdálo být proti nám. Nad pohořím, jež dominuje celému kanálu, zlověstně visela kupovitá oblačnost a my tak byli postaveni před důležité rozhodnutí. S ním nám nakonec pomohla dispečerka charterové společnosti, jež nás po telefonu prosila, abychom se tam nevydávali. Ano, nebyl čas na hrdinství a myslím, že na moři platí úsloví bezpečnost především dvojnásob. Po obratu o 180° jsme nabrali kurz k ostrovu Dugi, na jehož severním cípu leží vrak italské obchodní lodi - vděčný to cíl většiny jachtařů. Na cestu nám krásně foukalo a díky umění kapitána jsme z lodi dostali rychlost bezmála sedmi uzlů - to vše samozřejmě s krásným stoupavým náklonem a mokrými boardy!
 |
| cestou na dugi jsme se míjeli s hejnem delfínů skákavých |
V dalších dnech vítr pomalu ustával a my jsme tak za příjemného "cestovního" jachtění navštívili několik dalších ostrovů. Kromě turisty zapomenutého ostrova Premuda a ověřeného Olibu to bylo ještě příjemné městečko Ist, opuštěná zátoka na Molatu či osada Muline na severu ostrova Ugljan.
 |
| modelka Tom za kormidlem |
 |
| "zabójená" zátoka na ostrově Ist |
 |
| Námořní bunkr na ostrově Dugi |
 |
| létající Dub |
 |
| osamocený Krk v Muline |
Týden uběhl jako voda a mně se už zase stýská po tom houpání paluby. Po tom nočním výhledu luknou v příďové kajutě na nebe plné hvězd, po tom všem krásném, co jachting přináší. Věřím, že to nebude trvat další rok a já se zase postavím za kormidelní kolo a upřu zrak daleko před příď plachetnice - do dálek, které si mně zavolají, a já rád půjdu - neboť stále více vím, že jsem námořník!
P.S. velký dík patří kapitánovi, ale i celé posádce - speciální dík potom Evičce, bez které by to už prostě nebylo ono.
Žádné komentáře:
Okomentovat